KIS Středočeského kraje
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Středočeského kraje vznikl za podpory Ministerstva zemědělství

ZÁKLADY BIOPLYNOVÉ TECHNIKY

19/05/06
Ing. Zdeněk Celta / Obnovitelné zdroje energie

Bioplyn není žádným novodobým vynálezem, nýbrž je tak starý jako život na naší planetě. Nový život přece může vzniknout jen tehdy, když starý zanikne – to je princip platný v celé přírodě.

Bioplyn není žádným novodobým vynálezem, nýbrž je tak starý jako život na naší planetě. Nový život přece může vzniknout jen tehdy, když starý zanikne – to je princip platný v celé přírodě. Zatímco slunce fotosyntézou umožňuje růst nového života, organická hmota tvořená převážně vodou, bílkovinami, tuky, uhlovodíky a minerálními látkami se při odumírání rozkládá na své původní složky: oxid uhličitý, vodu a minerály. Přitom se uvolňuje energie.


Vedle jiných procesů rozkladu, jimiž jsou hoření, trávení, kvašení a trouchnivění, představuje rovněž vyhnívání takový proces přeměny. Při tomto procesu vzniká bioplyn.


 


Vyhnívání


 


K vyhnívání organických látek dochází bez přístupu vzduchu a ve vlhkém prostředí působením metanových bakterií při teplotě mezi 0 °C až 70 °C. Na rozdíl od kompostování (tlení) nevzniká při vyhnívání teplo, ale zato vzniká hořlavý plyn metan. Kromě toho se tvoří oxid uhličitý a voda, jakož i stopové plyny a humusové látky.


Hnilobné procesy probíhají na mnoha místech: v usazeninách moří, řek a jezer stejně jako v močálech rašeliništích, v neprovětrávaných vrstvách půdy, skládkách, hnojištích, jímkách kejdy a odpadních vod, jakož i v bahnitých plochách rýžových polí. Ve vodě lze tvorbu metanu pozorovat ve formě stoupajících plynových bublin. Podle výskytu mluvíme o plynu bahenním, kalovém, důlním, skládkovém nebo v zemědělství přímo o bioplynu.


Unikne-li metan do vzduchu, pak vlivem slunečního světla, ozónu a takzvaných radikálů (velmi reaktivních molekul HO) oxiduje na oxid uhličitý a vodu. Až do doby industrializace zůstávala produkce a rozklad metanu v rovnováze. Dnes je však tato rovnováha stále porušována: při těžbě uhlí, ropy a zemního plynu uniká velké množství metanu v nespálené formě do atmosféry. K tomu se přidává množství plynu vznikajícího celosvětově při pěstování rýže a chovu dobytka. To vše vedlo v posledních desetiletích ke stálému nárůstu koncentrace metanu v zemské atmosféře. Metan je po oxidu uhličitém (který má 50% podíl na skleníkovém efektu) nejvýznamnější škodlivinou ve vzduchu a podílí se z 20% na skleníkovém efektu. Kromě toho při oxidaci spotřebovává ozónové díry ve stratosféře.


Za těchto okolností získává na významu technická výroba a využití bioplynu, neboť takto lze přinejmenším omezit emise metanu z otevřených skládek hnoje a kejdy. Navíc je energetické využití bioplynu na rozdíl od spalování zemního plynu, zkapalněného plynu (propan butanu), oleje a uhlí neutrální z hlediska produkce CO2, neboť vznikající oxid uhličitý je součástí koloběhu uhlíku v přírodě a je opět spotřebováván rostlinami. Jeho koncentrace v atmosféře se proto touto cestou nezvyšuje, zatímco CO2 pocházejí z fosilních surovin k tomu přispívá.


 


 


Zdroj: Bioplyn v praxi


 

Zařazeno v Novinky

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.

Nezbytně nutné soubory cookies

Nezbytně nutný soubor cookie by měl být vždy povolen, abychom mohli uložit vaše preference nastavení souborů cookie.

Soubory cookies třetích stran

Tyto webové stránky používají službu Google Analytics ke shromažďování anonymních informací, jako je počet návštěvníků webu a nejoblíbenější stránky.

Povolení tohoto souboru cookie nám pomáhá zlepšovat naše webové stránky.