Stává se to již takovým morbidním koloritem, že v českých kotlinách každoročně zaútočí povodně. Známe ty velké z let 1997 a 2002, ale lidé postižení velkou vodou mají jistě v živé paměti i ty relativně malé, lépe řečeno lokální. A ty jsou téměř každoročně. Je to téměř vždy stejný obrázek – televizní zpravodajství se předhání ve zprávách, kolik obětí si voda vyžádala, jaké jsou škody a navrch přidají tragický příběh postižených rodin. Zní to sice necitlivě, ale z určitého úhlu pohledu to tak je. Při letošních povodních, které zasáhly severní Moravu a jižní Čechy, se ale veřejnost začala nově zajímat, čím to je, kde se takové množství vody bere. A tak zatímco v minulých letech se vina svalovala na absenci megalomanských vodních zádržných nádrží, které však ve svém důsledku zadrží tolik vody, co polévková lžíce při vypouštění po okraj naplněné vany, důvod se tentokráte našel – je to nevhodné hospodaření s krajinou a nevhodné hospodaření v krajině. Byť se zmínění důvody liší pouze předložkou, jsou značně rozdílné.
Zdroj: Společnost mladých agrárníků ČR