Zachytávání a ukládání uhlíku (carbon dioxide capture and storage – CCS) bylo v Evropské unii vyhlášeno jako klíčový prvek v boji s klimatickými změnami a ve snižování emisí skleníkových plynů. Hlavní překážkou brzdící široké využití této technologie jsou však její vysoké náklady. Vědci z nizozemského Energy Research Centre se tímto problémem zabývají v rámci projektu s názvem Caesar ^[1] podporovaného z rozpočtu EU (7. rámcový program EU, specifický program Kooperace, téma Energie).

 

Cílem projektu je prověřit, jak je možné snížit náklady na technologii zachycování CO₂ před spalováním (pre combustion) založenou na procesu zvýšené sorpce v rámci shift reakce voda-plyn (SEWGS). SEWGS proces generuje v katalytickém shift reaktoru za vysoké teploty a tlaku vodík společně se simultánní adsorbcí CO₂ vysototeplotním adsorbentem. Systém pracuje cyklickým způsobem, pro regeneraci adsorbentu využívá páru. Vědci doufají, že se jim v rámci projektu Caesar prostřednictvím optimalizace sorbčních materiálů, designu reaktoru a celého procesu podaří tuto technologii ekonomicky zatraktivnit. Optimalizací SEWGS procesu by podle názoru vědců mohlo dojít k redukci nákladů na záchyt CO₂ na přibližně 15 EUR za tunu. V současné době se náklady pohybují v rozmezí od 30 do 60 EUR za tunu CO_2.

Projekt se zaměříuje na uplatňování SEWGS procesu pro zachycování CO₂ před spalováním zemního plynu, ale do budoucna bude aplikován i na svítiplyn a na další průmyslové procesy. Výzkumný tým plánuje navrhnout pilotní jednotky pro všechny tyto aplikace.

 

Na projektu participují vědci z Itálie, Nizozemí, Norska a Velké Británie.