Exkurze v chovu prasat
Jedno únorové ráno jsme přijeli na farmu prasat Housina u Neumětel (AGP Beroun). Tam nás přivítala paní Monika Bláhovcová, která nás po celý den provázela a snažila se nám předat spoustu informací o chovu prasat. Ve škole momentálně chov prasat probíráme teoreticky, proto jsme byli zvědaví, zda teorie odpovídá praxi jak z hlediska technologie, tak z hlediska […]
Jedno únorové ráno jsme přijeli na farmu prasat Housina u Neumětel (AGP Beroun). Tam nás přivítala paní Monika Bláhovcová, která nás po celý den provázela a snažila se nám předat spoustu informací o chovu prasat. Ve škole momentálně chov prasat probíráme teoreticky, proto jsme byli zvědaví, zda teorie odpovídá praxi jak z hlediska technologie, tak z hlediska hygieny chovu. Převlékli jsme se do pracovního oblečení a šli do provozu. Jako první jsme se šli podívat na porodnu, kde jsme viděli porod prasnice (pro většinu z nás to bylo poprvé). Ze začátku byl porod pomalejší, proto se prasnici píchl hormon oxytocin, aby se rychleji oprasila. Bohužel se jednalo o poměrně komplikovaný porod, který trval celkem dlouho, a tak jsme byli svědky pomoci, aby vše dopadlo co nejlépe. Někteří si pak zkoušeli ošetřovat narozená selata. V hale, kde jsou prasnice po odstavu, jsme si všichni vyzkoušeli, jak se dělá inseminace, a dále jsme viděli kastraci selat. Poté jsme navštívili březárnu, kde se vlastně chovají březí prasnice před tím, než se přesunou do porodny. Na porodnách musí být stále někdo přítomný, aby hlídal porody – a to i přes noc samozřejmě, kdyby náhodou potřebovala nějaká prasnice pomoci s porodem. Dále jsme se šli podívat na prasničky, které jsou v karanténě. (Prasničky jsou přivezené z jiného chovu, proto musí do karantény. Jednak aby si zvykly na prostředí, jednak aby náhodou nenakazily nějakou nemocí zbytek prasat.) Poté jsme se šli podívat do haly, kde jsou prasata v předvýkrmu. Zde jsou roztříděna podle velikosti a váhy. V závěru prohlídky nám ukázali konečný výkrm. Exkurze byla naučná, jelikož jsem takhle velký chov prasat ještě neviděl. Bylo zajímavé, jak je na jednu stranu všechno „skoro stejné“, ale na druhou stranu se vše jinak dělá. Všechna prasata jsou víceméně ve stejně velkých kotcích a krmí se skoro stejně, ale s každou kategorií se musí zacházet úplně jinak, aby se dosáhlo co nejlepších výsledků. Nakonec bych chtěl za všechny poděkovat paní Bláhovcové za veškeré informace, které nám předala, a za čas, který s námi strávila.
Josef Zíka, 3. ročník agropodnikání VOŠ a SOŠ Březnice
Zařazeno v Aktuálně, Střední zemědělská škola Březnice