Do kategorie památek technického charakteru patří i větrné mlýny. Na příkladu několika z nich je možné ilustrovat složitost problematiky záchrany ojedinělých památek s různým vlastnictvím a s různým přístupem vlastníků k zachování jejich podstaty i autenticity. A také s různými výsledky.

Na území Čech, Moravy a Slezska je dokumentováno kolem 900 lokalit, na nichž stávaly větrné mlýny. Na rozdíl od Nizozemska, kde byly určeny „větřáky“ většinou k pohonu čerpadel, svádějících nekončící boj Nizozemců s vodou, sloužily naše větřáky v drtivé většině skutečně ke šrotování a mletí obilí – ať už na krmivo pro hospodářská zvířata nebo na mouku.

Do současnosti se u nás dochovaly čtyři desítky těchto objektů. Většině ale již chybí křídla, jejich hlavní atribut, takže někdy kolemjdoucího ani původní účel stavby nenapadne. Stovky mlýnů však poté, kdy jejich funkci přebraly mlýny poháněné silou motorů, z krajiny zmizely. Byly rozebrány pro materiál, přemohl je zub času, podlehly živlům, dřevěné shořely, zřítily se při bouřce… Některé z dochovaných mlýnů mají za sebou i zajímavou historii. Občas s happy endem, jindy s nadějí na pokračování, někdy s otevřeným koncem, jindy za příběhem udělal definitivní tečku čas. Dochované větrné mlýny nebo i jejich torza či přestavby jsou zaznamenány v seznamech technických památek, v mapách i turistických průvodcích.

Skanzeny jako záchrana?

To, že není možné postavit vodní mlýn na vyprahlém kopci, je snad jasné každému. Větrné mlýny roztáčel vítr, a proto stávaly na lokalitách, kde lidé vypozorovali výjimečné větrné poměry. Umístění větrného mlýna v krajině je tedy součástí jeho identity, a proto mají největší cenu ty mlýny, které se dochovaly ve stavu co možná nejbližšímu původní podobě (nebo byly do této podoby opraveny) a na původní lokalitě. Přesto je někdy jedinou šancí záchrany lidových staveb jejich přesun do skanzenů. Málokdy se však, a platí to právě v případě větrných mlýnů, podaří najít takové umístění, které by zachovalo charakter původní lokality a její větrné poměry. Přesunutý mlýn původem z obce Kladníky pod Hostýnskými vrchy je jednou ze staveb Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm také v Rymicích u Holešova stojí větrný mlýn, který byl přesunut z jiné původní lokality – z nedalekých Bořenovic. Tam stával dřevěný větrný mlýn již od roku 1795 a v provozu byl až do roku 1944, pak sloužil majiteli jako skladiště a kůlna a v sedmdesátých letech již znatelně chátral. Záchrana této památky byla spojena s jejím přesunem do nedaleké obce Rymice, kde vznikal malý skanzen. Přesun a rekonstrukci mlýna provedlo roku 1977 a v dalších letech Muzeum Kroměřížska a větrný mlýn je v současnosti nejatraktivnější stavbou souboru lidových staveb v Rymicích.

 

Zachráněný unikát

Výjimečný je osud větrného mlýna u Ruprechtova na Vyškovsku. Díky administrativní nedokonalosti lznárodnění‹ neztratil de jure svého soukromého majitele, i když v něm de facto v letech 1950 až 1990 nhospodařilor místní JZD. Sloužil jako sklad všeho možného, měl být klubovnou svazáků, ale ve skutečnosti nezadržitelně chátral, třebaže jeho větrné kolo bylo evropským unikátem. Když se mlýn dostal do rukou dědiců původního majitele, měl neobyčejné štěstí. Manželé Sládkovi, oba architekti, vzali vlastnictví mlýna jako výzvu. S pomocí odborníků, specialistů na technické památky, mlýn opravili do funkčního stavu a plně zrekonstruovali i unikátní Halladayovu větrnou turbinu, která mlýn kdysi poháněla. Tento větrný motor, patentovaný roku 1854 Američanem Danielem Halladayem je ojedinělý nejen v Česku, ale i v celoevropském měřítku. Škoda, že se zatím nepodařilo prosadit kandidaturu mlýna do seznamu památek kulturního dědictví UNESCO a že v jeho těsném sousedství se nedaří žudržet na uzděy necitlivé podnikatelské záměry nynějšího vlastníka objektů bývalého JZD.

Mlýny obytné a rekreační

Vlastnit mlýn jako rekreační objekt – to je sen mnohých chalupářů, ať už těch upřímných vyznavačů chalupaření, nebo těch, kteří chtějí dokázat, že na to majím nebo že jsou „in“. Nezatracujme jedny, druhé ani třetí. Stali se totiž většinou vlastníky objektů, které byly bez stávajícího vnitřního vybavení, v různém stavu dochování či zchátralosti. Je možná lepší, že tyto dominanty krajiny vlastně zachránili, i když k různým zásahům mohou mít památkáři oprávněné výhrady. Hříchem bývá nejčastěji použití nepůvodních materiálů při jejich opravě, menší či větší stavební zásahy do podoby objektu, instalace krbu, a v tom případě i nezbytného komína procházejícího původně otočnou střechou, nebo různé přístavky. Někdo ve snaze o autentičnost sice vybavil mlýn i křídly, nejčastěji však jejich symbolickou velikostí či neumělou imitací, nebo nechal okolí mlýna, kdysi čnícího nad horizontem, zarůst stromy či mlýn samotný lzamaskoval popínavými dřevinami. Je těžké soudit, když je jasné, že bez zmíněných – často i diskutabilních zásahů – by dnes tyto objekty většinou už neexistovaly vůbec, jejich stavební materiál, většinou kámen, by byl roznesen do okolí a použit do základů jiných staveb.

A tak už jen vyjmenujme některé z takto dochovaných objektů. I ty – navzdory všem zásahům – dokumentují jednu kategorii památek, o které toho přece jen veřejnost u nás příliš neví. Obytnými, převážně rekreačními objekty se staly větrné mlýny zděné či kamenné, ať už jde o skupinu mlýnů na Děčínsku (Arnoltice, Růžová – Janov, Huntířov), mlýn u Vrátna na Mladoboleslavsku či ve Bzové u Berouna, v Doníně u Loun, v Kořenci, Němčicích a Ostrově u Macochy na Blanensku, v Hukvaldech na severní Moravě – nebo také v Praze 6 – Břevnově, v lokalitě Na Větrníku.

Mlýny čekající – nebo už „odpočítané“?

Asi polovina z více či méně dochovaných objektů, které bývaly větrnými mlýny, má budoucnost nejistou. Šanci na přežití mají, vzhledem k aktuálnímu stavu, vlastnictví a dalším okolnostem, jen některé z nich, především mlýny zděné či kamenné. Jiné, sportovní mluvou podpočítanén mlýny zatím neměly štěstí, protože nenašly svého zachránce a dál, možná již nevratně, chátrají…

Mezi mlýny, čekající v čase za pět minut dvanáct na svého zachránce, je možné zařadit například mlýny u Kunkovic na Kroměřížsku či u Chvalkovic na Vyškovsku nebo ve Světlíku – Horním Podluží u Varnsdorfu. Je škoda, že právě tento mlýn, u nás unikátní původně pěti křídly, chátrá…

Stylové restaurace ve mlýně

V zemích, kde bývaly větrné mlýny mnohem běžnější než u nás, například v Nizozemsku, v Dánsku či Německu, je řada těchto objektů využita pro stylové restaurace. U nás se tak stalo v případě větrného mlýna na okraji Lesné u Znojma.

O historii tohoto mlýna se toho moc neví. Byl postaven v 1. polovině 19. století, pracoval snad jen do roku 1894 a na restauraci byl přestavěn ve druhé polovině osmdesátých let. Chátrající lopaty byly nahrazeny replikou a přibyla přístavba se zázemím restaurace.

Mlýn jako obecní muzeum

Obec Rudice v Moravském krasu je známá především díky tzv. Rudickému propadání, v němž mizí tok Jedovnického potoka do podzemních jeskynních systémů. Na okraji obce u stezky, vedoucí k tomuto krasovému jevu, stojí zděný větrný mlýn z roku 1865. Vítr sloužil k pohonu tohoto mlýna do roku 1929, kdy byl jeho pohon převeden na elektromotor a jeho křídla chátrala. Mlýn byl několikrát opravován a roku 1994 v něm bylo otevřeno malé muzeum obce Rudice s expozicí speleologie, mineralogie, historie obce a tradičního hutnictví v jejím okolí. Parčík před mlýnem je upraven jako „geopark“ s ukázkami nerostů, nalézajícími se v okolí.

Větrný mlýn – novostavba

Zní to možná neuvěřitelně, ale je to tak: v květnu roku 2002 byl po více než sedmi desítkách let na území České republiky postaven funkční větrný mlýn, schopný pomocí větru a klasických mlýnských kamenů, hnaných větrným kolem, zpracovávat obilí na šrot a mouku. Stalo se tak v Jindřichovicích pod Smrkem, obci ve Frýdlantském výběžku. Mlýn – spíš mlýnek – postavili členové občanského sdružení Lunaria, vyznavači života v souladu s přírodou. Větrné kolo tohoto mlýna a mlýnské složení (mlýnské kameny s násypkou) pocházejí ze severní Moravy, kde byly součástí malého větrného mlýna v obci Tošanovice. Zatímco na původním místě měl mlýn podobu nevelké dřevěné kůlny obdélníkového půdorysu, v Jindřichovicích byl mechanismus mlýna umístěn do zděné pnovostavby s kruhovým půdorysem.

Ing. Břetislav Koč