…snahou Ministerstva životního prostředí (ministerstvo) zavést zálohy na nevratné obaly, nejlépe po vzoru Německa, v době, kdy si český spotřebitel „vyšlapal cestičku ke svému kontejneru“ a kdy je Česká republika hodnocena ve sběru tříděného odpadu jako jedna z nejúspěšnějších zemí Evropské unie a jako druhá nejlepší v recyklaci plastů. PK ČR proto nespatřuje jediný důvod, pro který by mělo dojít k novelizaci zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů.

Uskutečnění záměru ministerstva se zdá být problematické nejen z hlediska legislativního (uvedený záměr by si vyžádal kompletní změny v pojmosloví a dikci zákona o obalech i v předpisech souvisejících), ale především z hlediska časového a finančního.

Zálohy na nevratné lahve nikdy nemohou vést k dosažení nižší ceny nápojů tak, jak tvrdí ministerstvo. Jen v oblasti výroby by si zavedení systému záloh na nevratné plastové láhve vyžádalo investice v řádech desítek miliard korun a v konečném důsledku by mělo negativní dopad především na spotřebitele a obchod, což by mohlo vést až k významnému omezení nabídky a kvality služeb nabízených zejména malými prodejci. Je třeba si v této souvislosti uvědomit, že kromě výdajů, které se spotřebiteli v souvislosti se zavedením záloh vrátí, jim vzniknou ještě další výdaje, které jim už žádný subjekt hradit nebude.

Uskutečnění tohoto záměru se ale dotkne také zpětně i obcí, které do vybudování komplexního systému tříděného odpadu investovali nemalé finanční prostředky. Zavedení systému záloh bude navíc problematické i z hygienického a zdravotního hlediska (půjde o faktické zapojení obchodní sítě do systému nakládání s komunálním odpadem), přičemž o environmentálních aspektech by bylo v době, kdy se Evropská komise snaží řešit problém mobility ve vztahu k životnímu prostředí a skloňuje pojem „food miles“ ve všech pádech, možné polemizovat.

PK ČR se domnívá, že překotné schválení záloh na PET lahve by znamenalo realizaci projektu bez přípravy a koncepce, navíc s výrazným dopadem do téměř všech oblastí našeho života. V měřítku Evropské unie a volného obchodu je pak nutné počítat i s tím, že bude Česká republika nucena obhajovat svůj záměr vůči Evropské komisi a že bude nucena čelit námitkám ostatních členských států tak, jako ona oficiálně protestovala proti zavedení záloh v Německu a Maďarsku.

PK ČR by v této souvislosti uvítala vzájemný dialog vedený mezi ministerstvem a zainteresovanými podnikatelskými svazy a sdruženími tak, jak byl zahájen na schůzce k záměru ministerstva dne 15. 5. 2007 a následně byl z nevyjasněných důvodů přerušen.  Za této situace tak může PK ČR snahu ministerstva pouze odmítnout a požaduje zveřejnění dokumentů, které by zavedení takového systému ve stávajících podmínkách opodstatňovaly.
Názor Svazu výrobců nealkoholických nápojů k zálohám
Tuzemští výrobci nápojů důrazně vystupují jak proti snahám zavést povinné zálohy na další druhy obalů (např. na tzv. jednorázové PET lahve, plechovky či krabice), tak proti povinnému balení výrobků do zálohovaných opětovně plnitelných obalů.

Vycházíme z toho, že stávající systém třídění odpadu a recyklace obalů v ČR se osvědčil. Žádný argument, který by objektivně zdůvodnil, že změna stávajícího systému povede v této oblasti k ještě lepším výsledkům, zatím nebyl předložen. Problematiku záloh navíc nelze zužovat pouze na aspekty spjaté s recyklací odpadů a účelově opomíjet rozsáhlý dopad, který by zavedeni těchto záloh mělo na výrobce, prodejce, spotřebitele a ekonomiku ČR.
Pro tuzemské výrobce nápojů by zavedení záloh znamenalo značné investiční náklady v řádu miliard korun. Výrobci by museli zavést nové technicky a provozně náročné systémy označování a třídění zálohovaných lahví. Zvýšily by se náklady na etikety, skladování a dopravu, např. tím, že by bylo nutné zavádět firemní systémy pro práci s ceninami, jimiž by zálohovací etikety de facto byly.

Investičně velmi náročný by byl též systém opakovaně plněných PET lahví. Podniky by musely investovat miliardy Kč na nákup těchto lahví, jejich přepravek a na nákup plnících linek. Je otázkou, kolik výrobců nealkoholických nápojů v ČR by si podobné investice mohlo dovolit a kolik by jich své podniky muselo zavřít. Pokud Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) uvádí, že přechod k používání opakovaně plnitelných obalů by měl pozitivní dopad na zaměstnanost v ČR, opírá se zřejmě o informace, jimiž výrobci nedisponují.

Při používání opakovaně plnitelných lahví by navíc hrozilo zatížení životního prostředí čistícími prostředky z myček a zplodinami vznikajícími při výrobě páry, která se v myčkách používá. Životní prostředí by zatížila i manipulace se zálohovanými obaly (jejich doprava atd.), jak jednorázovými, tak opětovně plněnými.

Vysoké náklady, spjaté s vytvořením zálohového systému, by vedly ke zdražení nápojů, a to za situace, kdy k růstu cen potravin má dojít již v souvislosti s reformou daňového systému. Vracení zálohovaných obalů by pro spotřebitele bylo velmi nepohodlné a jejich uživatelé by museli čelit i zvýšeným hygienickým rizikům.