Energie versus potraviny
Zemědělství se dostává opět do popředí diskusí, tentokrát již ne jen jako dodavatel surovin pro výrobu potravin, ale také jako dodavatel surovin pro výrobu energie a surovin pro průmyslové zpracování
Právě tento pohled na odvětví si zvolil pro své vystoupení na letošním semináři vydvatelství Profi Press předseda Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jiří Papež.
Rostoucí ceny potravin a energie jsou dnes podle jeho slov globální ekonomickou realitou, která se nevyhýbá se ani Evropě ani České republice, a důvody pro růst cen jak jsou zřejmé. Je to jednak dlouhodobá stagnace cen v předchozích letech. Dále vyšší poptávka, která je způsobena například velmi rychlým růstem ekonomik asijských zemí, především Indie a Číny, stabilní růst ekonomiky Ruska, ale i nových členských zemí Evropské unie. Vzrůstající počet obyvatel naší planety a jejich rostoucí příjmy zvyšují spotřebu kvalitních potravin, zejména mléka a mléčných výrobků. Třetím důvodem jsou pak vznikající alternativní trhy pro využití zemědělských komodit jak v průmyslu, tak pro výrobu energie.
V těchto souvislostech pak podle Papeže působilo celosvětové snížení zásob obilovin v roce 2007 a nižší úroda tradičních exportérů obilí jako spouštěč cenového růstu základních surovin a následně i potravin. „Poptávka po obilí v srpnu, v září a v říjnu zvýšila cenu někdy až za hranici šest tisíc korun za tunu u některých druhů obilí. Myslím si, že to nebude dlouhodobý stav. Již dnes ceny obilovin stagnují, nebo mírně klesají. Nadprůměrná sklizeň se očekává v brzké době například v Argentině a to se již nyní promítá do trendu světových cen obilí,“ soudí Papež.
Rostoucí ceny byly podle něj pro zemědělce, producenty obilovin velmi pozitivní zprávou, pro investory do produkce bioetanolu to bylo ale významné ekonomické varování a pro producenty prasat a drůbeže už to byla hrozba zvýšených nákladů a ztrát. Pro zákazníka – spotřebitele pak šlo o další zvýšení nezbytných životních nákladů.
Evropa zaspala
Názory na příčiny zdražení potravin se ale liší. Podle Papeže není závazek, který si předsevzala Evropská unie, a to do roku 2020 používat pro dopravu nejméně deset procent pohonných látek, které pocházejí z obnovitelných zdrojů, tím hlavním důvodem ke zdražení potravin. V roce 2007 bylo totiž v unii spotřebováno pouze 1,5 procenta produkce obilnin, tedy zhruba pět milionů tun, k produkci etanolu. K tomu, aby se dosáhlo proklamovaného cíle v EU je však potřeba 50 milionů tun obilnin. Jiná je však situace v USA či v Brazílii. Z hlediska světové produkce etanolu je posice Evropy velmi slabá a zdejší budoucí vývoj v této komoditě naznačuje skutečnost, že řada evropských společností investovala v USA, nikoliv v Evropě. V USA dnes existuje podle Papeže již 129 lihovarů, dalších 85 se staví a dalších 200 je navrhováno. Produkce se v příštích třech letech se tam tak zdvojnásobí. Výsledkem je prudký nárůst amerického exportu bioetanolu a defenzivní reakce evropských producentů, kteří požadují zásah Evropské komise. Organizace 56 největších evropských producentů palivových bioložek EBB odhaduje, že do Evropské unie bude dovezeno v roce 2007 více než 700 tisíc tun bionafty a etanolu. Pro porovnání: za celý rok 2006 to bylo pouhých 90 tisíc tun. To vše díky Americkému exportnímu schématu pro dotovaný vývoz, známém pod označením B99.
„Zdá se, že se opakuje schéma s exportem jiných zemědělských komodit, kdy Evropa, místo, aby se ujala iniciativní role, znovu čelí prudkému útoku amerického obchodu. Opět jen pozdě reaguje. To je špatně. Proto je možné, že závazky EU do roku 2020 budou splněny, ale zemědělci v unii z toho nebudou mít takový profit, jaký očekávali,“ konstatoval Papež.
Možnosti dalšího rozvoje
Zemědělci ve světle současných ekonomických událostí podle něj potřebují paradoxně daleko více než kdykoliv předtím energetickou koncepci státu spíše než-li koncepci zemědělství.
„Potřebují ji proto, aby neztráceli čas ve slepých uličkách, aby nepodléhali tlakům módních trendů a aby zbytečně neinvestovali finanční prostředky do projektů, kde jedinou motivací jsou dotace. Aby pak nebyli frustrováni z nenaplněných očekávání,“ řekl. Energetickou koncepci, promítnutou zejména do daňové politiky, potřebují zemědělci také proto, aby se mohli dlouhodobě rozhodnout o své vlastní, podnikové koncepci rozvoje, a tím také snižovat náklady na svoji produkci. Papež je přesvědčen, že energetická koncepce by rovněž měla jasně říci, zda-li je možné zvýšit lokální produkci a spotřebu energie z místních zdrojů. O tom, že produkce energie je sázkou na jistotu podle něj téměř nikdo nepochybuje, v našich podmínkách jenom musíme zvolit tu správnou alternativu, vhodnou pro naši zemi a zemědělci si musí najít svoji roli v této koncepci.
Vedle energetické koncepce je třeba podle Papeže stanovit také dlouhodobé priority zemědělství, na kterých dojde k obecné shodě a které se nebudou každý rok měnit. „To, co je zřejmé, je fakt, že nejde být dobrý a konkurenceschopný úplně ve všem, proto je tyto priority nutné stanovit zejména s ohledem na zeměpisnou polohu naší země v rámci Evropy. Již teď je zřejmé, že se nestaneme významnými producenty například bioetanolu, vyráběného z kukuřičného či obilného škrobu, ale můžeme se stát významným producentem olejnin pro průmyslové zpracování, včetně bionafty. Je zřejmé, že se nestaneme evropským lídrem v produkci pšenice, ale můžeme se stát významným producentem hovězího masa, můžeme konkurovat v produkci drůbeže, po uvolnění mléčných kvót můžeme být úspěšnými producenty mléka. Můžeme být úspěšnými producenty kvalitních vín, můžeme být úspěšnými v produkci ovoce. Jsme v Evropě dobře známí produkcí kvalitního sladovnického ječmene, chmele, maku, travního semene. Velmi těžko ale budeme závodit například s Maďarskem v produkci kukuřice nebo s Dánskem v produkci vepřového,“ konstatoval Papež. Současně vyjádřil přesvědčení, že je třeba z hlediska dlouhodobé perspektivy připravovat zemědělce na situaci postupného snižování dotací po roce 2013 a otvírání evropského trhu třetím zemím. „Samozřejmě se nic z toho nestane přes noc. Pojďme ale nastartovat rozvoj těch trendů, které mají v českém zemědělství dlouhodobější perspektivu a které budou konkurenceschopné. Jen tak bude mít naše zemědělství šanci uplatnit se na společném evropském, ale i globálním trhu,“ dodal.
Autor: Oldřich Přibík
Zdroj: Agroweb
Zařazeno v Novinky